PRAKTICKÉ VYUŽITÍ ZÁKONA PP

Pracovat se zákonem PP lze na více rovinách, stejně tak, jak na více rovinách působí.

Rovinou působení energie v prostoru se zabývám ve Feng Shui.

Jak ovlivníme oblečením to, jak se cítíme a díky tomu co vyzařujeme, je samo o sobě poměrně zřejmé. Jaký je rozdíl ve našem pocitu, pokud nám oblečení "padne", nebo naopak když se v něm "necítíme". Navíc každá barva má různou vlnovou délku a frekvenci. Dalo by se říci, že různé barvy člověka odlišně "rozeznívají". Jinak budeme působit v černém oblečení, jinak budeme "znít" v modré nebo v bílé...

Přímý vliv oblečení bych rozdělila do dvou částí. První je to, jaký druh oblečení je pro nás přirozený a v čem se prostě cítíme dobře. Druhou kategorií je to, s čím nebo jakou skupinou se v reálu identifikujeme (třeba jen někdy) ať už v rámci nějaké společenské "role" nebo se nám prostě líbí. Ona "uniformita" často nese svá pravidla. Za uniformou se dá mnohé skrýt, může stmelovat a utužovat "pospolitost". Někteří lidé se v převleku mohou cítit silnější, než když jsou sami za sebe. A někteří lidé jsou schopni dělat v "uniformě" věci, které by jinak běžně nedělali. Herci třeba pro dotvoření své role používají kostým. Když mluvím o uniformě, nemám na mysli jen vojenskou, u ní je to na první pohled zřetelné. Uniforem je více. Třeba i společenský oblek či kroj, sportovní dres, lékařský plášť nebo montérky mohou být určitou uniformou...

S kým a čím se člověk svým oblečením identifikuje, může být také zajímavé na pozorování.

Tím se dostáváme k pozorování toho, k jaké skupině člověk tíhne, jaký je v ní "náboj" a co se v ní děje. Zda jde o činnost spíše kancelářskou, dohlížecí, pomocnou, uměleckou, terénní anebo jejich kombinace. A jestli v rámci činnosti jde o týmové hráče nebo o sólisty. V každé skupině je opět jakýsi společný jmenovatel... to, co dané lidi pojí dohromady. V ideální skupině přátel se všichni navzájem podporují. Tolerují se tak, jak jsou a dovolují si společně růst. Člověk roste rychleji a dokáže víc, pokud má podporu druhých.

Jakými lidmi se člověk obklopuje ve své těsné blízkosti, už přímo vypovídá o osobní rovině člověka. Je nesmírně důležité, jaké lidi máme kolem sebe. Pokud žijeme v neustálém tlaku a stresu, je obtížné uvolnit se a být v kontaktu s tím, co nosíme hluboko uvnitř. Abychom si dovolili to pustit, potřebujeme skutečně bezpečné prostředí. Strach z odsouzení druhými nám často brání odkrýt své nitro, ale pokud se ponoříme hluboko, vždy tam najdeme krásu. Když jsme v přátelském prostředí, přítomnost další osoby nám pomáhá rozpomenout si na to, co my sami nosíme uvnitř. Naše nitro se rozrezonuje a rozeznívá interakcí s jinými, když jsme k sobě navzájem otevření (a nemusíme u toho ani mluvit). Druzí nám dávají zpětnou vazbu, která nám pomáhá vyladit náš vlastní energetický systém.

Dříve jsem v tomto textu uváděla návod nebo postup, jak použít vizualizace pro zhmotnění našeho snu. Ono skutečně funguje, že když si člověk něco opravdu hodně přeje a představí si stav, že už toho dosáhl, může tím jít naproti splnění svého přání. Ono prožití toho pocitu spokojenosti ze splnění svého snu nebo přání v tom může být důležitý. Během let jsem ale pohled na svět upravila.

Přání jsou důležitá, vypráví o tom, k čemu tíhneme. Možná nejdůležitější je naučit se rozlišovat, která přání jsou ze srdce a která jsou výplodem mysli. Dříve jsem potřebovala vědět kam přesně jdu a tomu vytyčenému cíli odpovídala i přání. Člověk se bál jít do neznáma a tak si tvořil co možná nejhezčí svět v rámci reality, kterou znal nebo dosud viděl. Takový svět je ale pořád ještě omezený. Vychází z předpokladu, že nejlepší možná verze reality už je na světě, který jsme do té doby poznali. Ale co když existuje ještě něco mnohem, mnohem lepšího???

Pokud na nějakém přání lpíme a ono není v tu chvíli pro nás správně, můžeme si přidělat potíže. A naopak... pokud je pro nás správně, povolíme sevření, kdy se na něj soustředíme a ono může přirozeně přijít ve správném čase. Neznamená to, že by člověk nic nedělal, naopak práce je hodně. Na každé úrovni vývoje je spousta práce a prostou ke zdokonalení reality, ve které žijeme. Vždy je třeba kultivovat to, co aktuálně vidíme a co se nás dotýká. Jen člověk nemusí lpět na konkrétních přáních, může začínat důvěřovat životu. Postupně si dovolit  žít "out of control". Víme, že jdeme správně, cítíme to, nevíme přesně kam. Určitý druh kontroly zde přecijen zůstává... jen už se netýká cíle, ale toho, zda dělám vše nejlépe, jak mohu. Pak se dostáváme mimo rámec omezeného a dosud poznaného.

Vesmír není blbej, Vesmír jsme my :) 

... a pokud si něco z hlouby duše přejeme a jednáme v souladu s tím, tak proč se bát, že to mineme? My to neseme v sobě.

Pokud něco máme ve svém srdci, nemůže to nepřijít. I když se to kolikrát objeví v naprosto něčekané podobě nebo ve formě, kterou jsme neočekávali. Otevírá se prostor pro zázraky (to, co se děje za zraky běžně viděného). Člověk, který přijímá to, co JE, užívá si život. Se vším všudy. Napřed je dobré přijmout skutečnost, která je už stejně reálná (i když nám třeba není příjemná). Ta situace už stejně existuje a pokud se s ní smíříme (najdeme v sobě mír s tím, co se děje), jako kdybychom se odrazili ode dna a mohli začít volněji dýchat a začít tvořit věci více k obrazu svému. Do té doby je to více boj.

Někdy si lidé myslí, že "přijetím" skutečnosti takové, jaká je, se člověk vzdává. Opak je pravdou, teprve přijetím skutečné reality sílíme a můžeme pokročit dál.

Přijetím zmenšujeme odpor vůči reálnému životu, čím méně odporů, tím jasnější vnímání. Čím jemnější a jasnější vnímání, tím jsme víc v proudu života a můžeme snáz kormidlovat, kam se vlastně ubírá. Poznáme lépe jednotlivé cykly i fáze, které se právě odehrávají a jednodušeji se nám na ně navazuje.

Popis toho, jak se věci dějí, najdeme ve slovech čínského mistra LIE C´ (kolem 4. stol. př. Kr.):

"To, co má tvar, rodí se v Beztvarém, z čeho se tedy rodí Nebesa a Země? Proto se říká, je Velká změna, Tchaj-i, je Velký počátek, Tchaj-čchu, je Velký začátek, Tchaj-š, je Velká prostota, Tchaj-su. Velká změna znamená, že ještě není vidět čchi, Velký počátek znamená začátek čchi, Velký začátek znamená prvopočátek tvarů, Velká prostota znamená prvopočátek vlastností." *

Jde o popis vzniku čehokoliv... od prvotní myšlenky projektu po vznik Vesmíru - Velkého třesku. Stejně tak, jak byl stvořen Vesmír, tvoříme si i my svůj svět... makrokosmos & mikrokosmos aneb "jako v nebi, tak i na zemi". Platí zde stejné zákony a stejná pravidla. Čím čistší jsou naše úmysly, tím krásnější a zdravější Vesmír si tvoříme.

Když výše uvedený text volně přeložím a seřadím vývojové kroky:
1. Velká změna - víme o tom (cítíme), že přijde změna, ale víc nic.
2. Velký počátek - už cítíme energii (čchi) této změny.
3. Velký začátek - prvopočátek tvarů - energie se transformuje do hmoty.
4. Velká prostota - prvopočátek vlastností - hmota je obohacena o vlastnosti.

I kvantová fyzika v současné době potvrzuje mechaniku tohoto jevu. Konečně opět přichází doba, kdy věda spolu s duchovní moudrostí nachází společnou řeč.

Během své cesty jsem se naučila přijímat to, co na světě už je a učit se to postupně přetvářet více k obrazu svému. Těším se na dobu, kdy se jako lidé více sesynchronizujeme a budeme společně tvořit hezčí a zdravější svět. Přichází doba vnitřní kultivace, aby svět, který potom budeme tvořit byl co možná nejkrásnější.

Co říci závěrem... Podobné se přitahuje. Ať krása, kterou v sobě objevíte, přitáhne další krásu do Vašeho života.

* Eva Joachimová: Cesta bílého jeřába, vydalo nakladatelství Karpana